Jak jsem začala nenávidět fitko a radši běhat

19. června 2018 v 23:13 | Celeste* |  MY STORY
Nedá se říct, že bych sport nesnášela. K pohybu jsem měla vždycky tak středně pozitivní vztah. Ale sport měl v mnoha svých podobách úžasnou schopnost se mi neskutečně zhnusit. Zvlášť když šlo o jakoukoli kolektivní aktivitu v uzavřeném prostoru. Všechny ty "trendy společné hopsačky" v tělocvičnách a fitness centrech se během let staly mojí noční můrou a jejich lektory dodnes podvědomě vnímám spíš jako šílené nestvůry s laserovýma očima, které se mě snaží zabít, jakmile vlezu do dveří. Neříkám, že chtějí, jen reflektuju své zcela neobjektivní pocity... Dá se říct, že jsem si od svého dětství úspěšně budovala fitko-fobii.

Jak se vám taková blbost přihodí? Long story short...

Všechno to začalo, když se moje máma zbláznila a začala docházet na aerobik - jo, tohle bylo kdysi dávno neuvěřitelně v módě. Byla jsem sice malej svišť (docela...), ale občas jsem šla s ní. Pamatuju si, že to bylo super - ovšem jen do chvíle, kdy skončila přestávka, já musela přestat skákat na trampolíně v naší školní tělocvičně a začít opakovat chaotickou změť pohybů po předcvičující lektorce. Dodnes s hrůzou vzpomínám, jak nestíhám absolutně nic, nohy se mi motají do X, a jestli má ta písnička nějaký rytmus... Kdo to má stíhat sledovat?! Bylo to naprosté peklo a místo nějakého radostného kardia jsem tam zažívala leda tak stres, zoufalství a většinu času jsem se jen nechápavě pokyvovala ze strany na stranu ve snaze pochytit, co ta ženská v předu vlastně dělá.


Výsledek obrázku pro aerobic retroVýsledek obrázku pro gif aerobic retro



Další zářez na holi mi uštědřil školní tělák. Jelikož naše učitelka byla normální a do školy fakt chodila učit, leccos jsme s ní na těláku taky dělaly. Občas nás brala na různé "minivýlety" zkusit si nějaký jiný zajímavý sport. Kromě flákáren jako bowling, jsme jely na vodák a nebo taky navštívily fitko. V té době už byly některé spolužačky posedlé kaloriemi a měřením obvodu všech svých částí těla, takže ty asi byly celkem nadšené. Já o dost míň.

Dostala nás na lekci spinningu, což pokud netušíte, co to je, tak pro mě jde o zcela zvrhlou zábavu, kdy sedíte na fakt super nepohodlném kole přišroubovaném k zemi, nejedete nikam, zato šlapete jako paka a před vámi předcvičuje frajerka, která má naježděno asi tak stokrát víc, než vy kdy mít budete. Takže vůbec nestíháte - NIC. Výsledek? Tři čtvrtě hodiny máte jazyk na vestě, naprosto nemůžete, je vám trapné zastavit a odpočinout si (i když jste k tomu vyzváni), a nakonec vás tak bolí sedací partie, že jste další den rádi, že jdete. O tom, jakou zábavu jsme si pak užily ve snaze rozběhnout ve stejném fitku běžící pás, asi dodávat nemusím. K úrazu naštěstí nikdo nepřišel. Ale docela se tomu pořád divim...


Související obrázekVýsledek obrázku pro treadmill gif fitness


Konečnou facku jsem dostala na vejšce, kde jsem občas chytala záchvaty chuti jít si zaposilovat. Posilku jsme měli na kolejích a byla sice bídná, ale byla tam žíněnka, nějaká staré stroje a žebřiny. Víc jsem nepotřebovala, protože pokoj na koleji byl tak malý, že cvičit se tam nedalo. A já navíc neměla ani blbou karimatku, abych si udělala pár lehsedů. Kdykoli mě však přepadla chuť jít do univerzitní posilky, protože jsme to měli tuším i zadarmo, přešlo mě to při pohledu přes okna dovnitř. Jestli jsem měla z nějakých lidí sociální fóbie i na vejšce, byli to týpci z posilky.

Při představě, že tam přijdu, začnu něco dělat stylem "klik jsem udělala naposled před pěti lety" a oni na mě budou čumět... Ne, díky. Jestli mám pro někoho fakt hluboký pochopení, tak pro tlustý holky, který se bojí jít do fitka. Nemusíte tam ani jít, abyste si dovedli představit ty debilní kecy a opovržlivý pohledy od borců, jejichž mozek se proměnil v proteinový nápoje a činky asi už před několika lety. A vzhledem k tomu, že u nás do té posilky nikdy žádná holka asi ani nevlezla, bylo to o to horší. Cvičit si svý prd před dvaceti "hej, zírej na moje bicáky" bych prostě nedala. Přeci jen, jako looser se můžu cítit i v méně ponižující situaci a vůbec bych tyhle situace asi nemusela navíc aktivně vyhledávat.


Související obrázekSouvisející obrázek


Svůj mentální blok jsem taky nikdy nepřekonala. Nikdy jsem aktivně nechodila do fitka, práh tohodle místa nejsem schopná svévolně překročit. A tak jsem jako férovej mizantrop a looser místo toho začala běhat. K tomu nepotřebujete nic, nikoho a nemusíte především platit ani korunu. Jakou úlevu mi to přineslo, netřeba rozvádět. Takže jestli máte rádi fitko, jste šťastný a sebevědomý lidi. Jestli ne, kašlete na to jako já... Je totiž asi tak tisíc lepších způsobů jak se levně a efektivně zapotit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama